Obrázky na skle mají své předchůdce v dílnách gotických, renesančních a manýristických malířů a řemeslných mistrů. Tato technika se užívala ve středoevropských klášterech i na dvoře Rudolfa II. již od konce 16. století k reprodukcím významných malířských děl.

Prvními malíři lidových obrázků na skle byli vesměs prosionální sklářští dělníci. Od nich převzali techniku i ti lidoví malíři, kteří nebylive sklářských hutích zaměstnáni, pouze tam nakupovali levné sklo pro svoji práci.

Obrázky na skle se obecně rozdělují na sklářské (se zradlovým pozadím), někdy ještě doplňované broušenými ornamenty a čistě malířské s malbou temperami na celé spodní straně skla.

Nejplodnější období lidové malby na skle nastalo na přelomu 18. a 19. století, kdyb byla řada hutí pro malou výnosnost v důsledku odbytové krize uzavřena.

Tématicky nesou obrázky na skle zřetelné známky závislosti na barokním kultu svatých, dále jsou tu předváděny biblické výjevy a legendy.

Předlohy malby na skle pořizovali zrušní kreslíři, omezovali se na kompozici figury, jejíroucho a atributy a malíři nechávali volnost jak provést pozadí, rám i celé barevné řešení.

Technika zhotovení obrázku naskle spočívala v tzv. podmalbě. Pod sklo se nejprve položila šablona (často rytina nebo barevný tisk), jež sloužila jako předloha. Kontury se černě omalovaly na skloa potom se plošně kolorovaly různými barvami, nejčastěji temperami,do nichž se přidávalo jako pojivo vápno nebo klíh. Začínalo se dataily obličejů, dekorativních prvků, potom šatů a to os světlých tónů po tmavé, potom se pokládaly větší plochy a nakonec pozadí, které se někdy natíralo olejovou malbou. Malovalo se kuními šětětečky různé síly, ale i jinými prostředky jako roztřepenými dřevěnými kolíky, rýsovacím perem apod. Vlastní malba byla vidět sklem na spodní straně.

Obrázky na skle byly na přelomu 18. a 19. století běžnou výzdobou venkovských interiérů. Zavěšovaly se obvykle do kouta nad stůl, mírně skloněny do světnice. V některých usedlostech měli takových obrázků celou řadu. Většina z nich se zaměřovala na tématiku církevní - zpodobňovala různé svědce iscény ze života Krista, které však svým zpracováním přesahují často rámec náboženstvé malby a jsou současně vyjádřením ze života člověka (mateřství).

Švýcarský spisovatel Max Picard napsal v roce 1918, že "obrázek na skle je lidová píseň vmalbě." A měl pravdu, lidové obrázky na skle nejsou jen stejně krásné a inspirující, ale s lidovou písní mají společnou i obrovskou škálu výrazů.